Abdulrazak Gurnah | BY THE SEA

Když v říjnu 2021 Švédská akademie oznámila, že Nobelovu cenu za literaturu získá Abdulrazak Gurnah, pro mnoho lidí to bylo zcela neznámé jméno. Ne tak pro autorku následujícího textu, která si asi o tři dny dřív náhodou půjčila v knihovně jeho román By the Sea. Tím byla doufám jasně prokázána má literární erudice; gratulace přijímám v komentářích pod článkem.

V Česku do té doby neznámý autor na sebe díky Nobelově ceně strhl trochu pozornosti a do češtiny byl přeložen jeho román Paradise z roku 1994. Pod názvem Ráj jej loni vydalo nakladatelství Prostor v překladu Petry Nagyové. Já tu ovšem představím výše zmíněný román By the Sea (2001), a to hlavně proto, že si dodnes vzpomínám na moment, kdy jsem jej v knihovně objevila. Na tanzanskou knihu člověk přece jenom nenarazí každý den.

S tou “tanzanskou” knihou to není zas tak jednoduché. Gurnah se narodil v roce 1948 na Zanzibaru. Státním zřízením tu byl tehdy sultanát. Ostrov byl současně pod britským protektorátem, a to až do nezávislosti získané v prosinci 1963. Hned v lednu 1964 pak vypukla Zanzibarská revoluce. Sultán byl sesazen, ale podařilo se mu uprchnout a žije dodnes (je mu 94 let). V dubnu téhož roku se Zanzibar spojil se sousední republikou Tanganika, čímž vznikl stát Tanzanie.

Zanzibarská revoluce odstartovala vlnu násilí, namířeného zejména proti arabské a indické menšině (přesný počet obětí není známý, podle odhadů se jednalo o 13 000 až 20 000 mrtvých). A právě v té době Abdulrazak Gurnah emigroval (podobně jako i jeden známější zanzibarský rodák). Druhým domovem se mu stala Velká Británie, vystudoval University of Kent v Canterbury a později se zde stal profesorem anglické a postkoloniální literatury. 

Lze tedy Gurnahovy knihy označit jako tanzanské, když on sám ve státě Tanzanie vlastně téměř nežil? Nebo jako zanzibarské, ačkoli v době, kdy psal své knihy, už Zanzibar jako stát neexistoval? Nebo jako britské, když je dnes britským občanem? Těžko říct; Gurnah v rozhovorech odmítá sám sebe takto zařadit a v roli akademika odmítá tendence definovat autora či jeho dílo výhradně místem jeho původu.

Švédská akademie ocenila Gurnahovo celoživotní beletristické dílo, čítající deset románů a několik povídek, jež vymezila tématem “dopadů kolonialismu a osudů uprchlíků”. Toto zdůvodnění možná působí ve světle současné migrační krize poněkud tendenčně, tématu kolonialismu a běženců se ale Gurnah dotýká už ve svém prvním románu Memories of Departure, který vyšel v roce 1987. Síla Gurnahova psaní navíc spočívá v tom, že čtenáři nepředkládá zjednodušující modelové situace, ale komplexní fiktivní svět, v němž neexistuje zřetelná hranice mezi “dobrým” a “špatným” člověkem.

Migrace je i tématem románu By the sea. Jeho děj ústí v setkání dvou mužů pocházejících ze stejného zanzibarského města, z nějž oba – v různých dobách a v jiné životní etapě – odešli a nalezli azyl v Anglii. Každý z nich ovšem stojí na opačné straně dávného sporu o majetek, jehož gradace byla umocněna tragickými událostmi zanzibarských dějin. Zápletka je čtenářům dávkována postupně, s mnoha odbočkami, díky nimž text působí jako živé vyprávění. Dovoluje tak zároveň nahlédnout do cizokrajného světa námořních obchodníků cestujících mezi Afrikou a Asií, i do duševního života člověka, který se rozhodl všechno opustit a začít nový život, zcela nezávislý na tom předchozím. 

Saleh Omar, první vypravěč, je stárnoucí obchodník, který na přelomu tisíciletí přijíždí z Tanzanie do Londýna. Má s sebou jeden kufr, letenku na cizí jméno a falešný pas, navíc bez víza. Gurnahovi se daří udržovat čtenáře v nejistotě o jeho důvěryhodnosti: Omar sám vysvětluje, že se vydává za politického uprchlíka, ač mu ze strany vlády (už) nic nehrozí; sledujeme, jak předstírá, že nerozumí anglicky, ačkoli mu v komunikaci nic nebrání, a jak se v mnohých situacích duševně chystá na odhalení.

Sooner or later they would get to know all they needed to know. They had machines for all that. I had been warned. And their officials had been trained at great expense to see through the lies people like me told, and in addition they had great and frequent experience.

Hlavní hrdina prochází výslechem na letišti, detenčním centrem, hotýlkem pochybné kvality, až se dostává do sociálního bytu s výhledem na moře. Na této trase se setkává s dalšími běženci, mezi kterými vyčnívá svým pokročilým věkem, ale často i barvou kůže či náboženským vyznáním. Navzdory sdílené životní zkušenosti se mu od mnoha z nich nedostává ani minimálních projevů spřízněnosti. S jemnou ironií pozoruje i sociální pracovníky, vykonávající svou roli poněkud samolibě a s nenarušitelným pocitem důležitosti, ale zcela bez snahy porozumět životním příběhům lidí, se kterými pracují, či kulturám, odkud tito lidé pochází. 

Druhým vypravěčem je Latif Mahmud, který se do Anglie dostal mnohem dříve a poněkud nečekanou cestou přes Východní Německo. Jejich první setkání proběhlo kdysi dávno, ještě na Zanzibaru, a neneslo se v přátelském duchu. Jejich druhé setkání je pak těžištěm celého románu. Latif Mahmud touží po vysvětlení událostí, kterých byl svědkem jako dítě, takže neměl možnost je plně pochopit. Saleh Omar by zase rád obhájil svůj životní příběh. Společně se proto noří do dávných vzpomínek a soustředí se na momenty, které si pamatují oba, ale každý z nich tehdy vyvodil jiný závěr.

I knew I had to answer him, otherwise he would think me a sinful and wicked old man, and he would leave my house thinking of me as he did before he came. And even if I was sinful and wicked before, it is a function of mature years to seek to explain and redeem the folly and malice of younger years, to give redress and receive understanding. I had an accounting to give, and I could not have wished for a more suitable shriver, for he too needed to know what I knew, to make complete the absences and to utter the silences in his life here in the middle of nowhere. I thought so. 
‘I took your father’s name to save my life,’ I said. ‘There was sweet irony in that, after your father had so very nearly succeeded in destroying it.’

Autor své dvě hlavní postavy vykresluje až do hloubi jejich (imaginárních) duší, dává prostor jejich dobrým i špatným vlastnostem a nechává čtenáře nalézat vlastní interpretaci, kterou zpravidla vzápětí nebourá novým obratem v příběhu či jen drobnou poznámkou, a čtenář je tak nucen neustále přehodnocovat a přepočítávat, na čí stranu se vlastně postavit.

Gurnah napsal působivý román, v němž kombinuje pro nás evropské čtenáře exotický Zanzibar minulého století se světem, který dobře známe. By the Sea i jeho další knihy tak mohou sloužit jako příjemný způsob, jak se dozvědět něco o bolestivé historii jedné části světa, o níž v našich krajích bývá slyšet spíš jen jako o turistickém cíli.

Zdroje:
Abdulrazak Gurnah – Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Abdulrazak_Gurnah)
History of Zanzibar (https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Zanzibar)
Zanzibar Revolution (https://en.wikipedia.org/wiki/Zanzibar_Revolution)
Alex Marshall, Abdulrazak Gurnah Refuses to Be Boxed In: ‘I Represent Me’ (https://www.nytimes.com/2022/08/21/books/abdulrazak-gurnah-nobel-book.html)
Harriet Sherwood, So long, Southsea: last sultan of Zanzibar quits UK after 56 years in exile (https://www.theguardian.com/uk-news/2020/sep/20/so-long-southsea-last-sultan-of-zanzibar-quits-uk-after-56-years-in-exile)