Adrienne Yabouza | CO-WIVES, CO-WIDOWS

I jen letmý pohled na můj blog každému kolemjdoucímu napoví, že si nevybírám zrovna ty nejčtenější knihy. Má to tu výhodu, že v knihovně nečekám, až knihu vrátí předchozí čtenář, a někdy mám i pocit, že jsem první, kdo ji vůbec vzal do ruky. Nevýhodou pak je zejména skutečnost, že tam řadu knih, které bych si ráda přečetla, vůbec nemají.

Titul Co-wives, co-widows jsem měla vyhlídnutý už dávno, ale nebyl k nalezení v žádné z mně tehdy dostupných knihoven (a že jsem se dívala!) a neměli ho dokonce ani v pětipatrovém Waterstones na Piccadilly. A tak zůstávala Středoafrická republika bílým místem na mapě, dokud jsem si nic netušíc nestáhla aplikaci, v níž “moje” univerzitní knihovna nabízí online výpůjčky — a hle, ve výběru z pouhých dvou stovek beletristických knih se k mému úžasu objevila právě ta, na kterou už několik let čekám. Asi osud.

Ale k věci. Stavitel Lidou má dvě ženy, pět dětí, dům, firmu a spokojený život. Když nečekaně a náhle umírá, zanechává po sobě dvě šokované a truchlící, ale materiálně zabezpečené vdovy. Po dědictví však zatouží i jeho další příbuzní, kterým se různými intrikami a násilím podaří ženy o jejich majetek připravit. Celý příběh působí jednoduše jako pohádka: na jedné straně stojí dvě nevinné a bezbranné vdovy, na druhé straně podvodníci lačnící po dědictví. Dobro se utkává se zlem, zpočátku prohrává, ale nakonec se karta obrátí, s dobrem to dobře dopadne a zlo je už jen tou samotnou skutečností potrestáno.

Zouaboua froze as still as a statue. He would have liked to scream with rage, but he couldn’t move his mouth. He saw that he’d been tricked. He was in enemy territory, in the midst of the happiness of people he hated.

Autorka popisuje děj zcela přímočaře krok za krokem až do šťastného konce, kterým je – opět poněkud pohádkově – svatba. Jedna z vdov se provdá za bohatého obchodníka a vymíní si, že s nimi v domě bude žít i druhá vdova s dětmi. Situace sice nezachází tak daleko, že by se jeho manželkami staly obě, ale i tak jsou zde vztahy mezi ženami vylíčeny jako zcela harmonické a polygamie tak z celého příběhu vychází jako ideální rodinný stav.

“I know what I’m saying. My sister mustn’t be forgotten. Everything I eat, she must eat too.”

To je asi jediný překvapivý bod celé knihy; značně jiný – a poněkud komplexněji podaný – pohled na věc přináší třeba novela Uhranutí senegalského autora Ousmane Sembène. Autorské ambice Adrienne Yabouzy jsou ale zřejmě docela skromné; sama o sobě říká, že “jen” zapisuje příběhy, které slyšela v rodině, sousedství nebo v kadeřnictví, kde pracovala.

A jak se příběhy středoafrické kadeřnice dostaly k anglickému překladu? Autorka (*1965) pochází z předměstí Bangui, hlavního města Středoafrické republiky. V dětství přišla o matku a musela se tedy starat o mladší sourozence; nikdy pořádně nechodila do školy. Otec ji provdal v domluveném sňatku, a když manžel zemřel, zůstala sama s pěti dětmi. V dospělosti začala psát o svém každodenním životě a životech žen ve Středoafrické republice. Politická situace v zemi však dospěla do bodu, kdy jí šlo o život, a to jak v důsledku etnického původu, tak i její literární činnosti. Navzdory dramatickým okolnostem se jí podařilo uprchnout do Konžské republiky, posléze získala azyl ve Francii, kde dosud žije.

Čtenáři její knihy se tak na 120 stranách dostane letmý vhled do života běžných lidí v hlavním městě Středoafrické republiky, každodenních situací a rodinných a sousedských vztahů. Jediným hlubším přesahem Co-wives, co-widows je paralela mezi Lidouovou smrtí a prezidentskými volbami v roce 2011, která se v příběhu pravidelně objevuje.

When the results came in, the outgoing president had not won the first round with 120% of the vote. He could have, if he’d wanted, but he’d chosen 66%. That was hardly greedy, but as everyone knows, the opposition is never satisfied.

Popis násilných a nespravedlivých událostí následujících po Lidouově smrti tak implicitně naznačuje, jak se situace v zemi vyvíjela po těchto prezidentských volbách – země se od roku 2012 nachází ve stavu občanské války. Láskyplný až sesterský vztah mezi vdovami a šťastný konec jejich příběhu je tak možná vyjádřením autorčiny touhy po podobně šťastné budoucnosti její rodné země.

Zdroje:

Adrienne Yabouza – Dedalus Books (https://www.dedalusbooks.com/our-authors-and-translators-details.php?id=00000387&fr=r)
Adrienne Yabouza, You are doing too well (https://www.kulturaustausch.de/en/issues/issue-i-2023/you-are-doing-too-well/)
Adrienne Yabouza, J'invente la vérité pour dire avec force le destin des femmes (https://aflit.arts.uwa.edu.au/AMINAyabouza16.html)
2011 Central Africal general election – Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/2011_Central_African_general_election)

V roce 2021 vydalo nakladatelství Dedalus Book v překladu Rachael McGill.