Alkuluku | JAK JSEM SE UČILA ČÍST POLSKY

Ještě před pár lety jsem měla k polštině podobný vztah, jaký k ní má – předpokládám – většina Čechů. Zní to bardzo vtipně, ale rozumět tomu moc není. Za pár měsíců jsem se ale postupně pročetla do stádia, kdy jsem schopná vzít polskou knihu, chápat, o čem je, pamatovat si, o čem byla, a užít si ji možná i víc než v českém překladu. Pokud vás toto téma zajímá, sepsala jsem pár svých dojmů a rad do života.

Prvních pár stran

Na úvod bych ráda poznamenala, že rychlost, jakou si člověk na polštinu zvyká, pravděpodobně záleží na jazykovém prostředí, ve kterém vyrostl. Mou ambicí pochopitelně není radit s polštinou Slezanům, kteří ji mají za rohem. Já ji mám za dvěma rohy (su z jižní Moravy), takže možná jsem k ní jazykově přece jen o kousek blíž než někdo z Domažlic (a možná taky ne). Navíc mám za sebou několik knih přečtených slovensky, což beru jako takový level 0 na cestě do Polska. 

K polštině jsem se dostala po debatě se svou mamkou, která mi tvrdila, že “polsky člověk prostě rozumí”. Na moje protesty reagovala tím, že jsem to asi dostatečně nezkoušela, což byla pravda – a tak vznikl koncept učení jazyků s Harrym Potterem. Místo Harryho Pottera si samozřejmě lze dosadit libovolnou knihu, kterou opravdu dobře znáte. Ideálně téměř nazpaměť. Já měla jako dítě Harryho Pottera na CD, a některé pasáže umím odrecitovat ještě dnes. Navíc si myslím, že vybrat si nejprve knihu pro děti není od věci – přece jen se člověk vyhne delším pasážím “o ničem”, ve kterých by se snadno ztratil.

Nebudu lhát, prvních pár stran se člověk musí docela soustředit. Kdo ale čte v jakémkoli cizím jazyce, zná ten pocit, kdy si mozek zničehonic zvykne a najednou zpracovává stránku za stránkou, ani neví jak. 

Państwo Dursleyowie spod numeru czwartego przy Privet Drive mogli z dumą twierdzić, że są całkowicie normalni, chwała Bogu. Byli ostatnimi ludźmi, których można by posądzić o udział w czymś dziwnym lub tajemniczym, bo po prostu nie wierzyli w takie bzdury.

(Harry Potter i Kamień filozoficzny, překlad Andzrej Polkowski)

Prvních pár knih

Harry Potter i Kamień Filozoficzny mi dodal odvahy, tak jsem se pustila rovnou do zbylých šesti dílů. Četbu jsem pro zpestření prokládala audioknihami (téhož) na YouTube – sice nejsem fanoušek audioknih, ale tohle byla docela bezbolestná forma, jak si ujasnit výslovnostní pravidla v polštině. (Správnou polskou výslovnost si každopádně ale doporučuju předem trochu pogooglit, protože není důvod fixovat si při čtení jednotlivá slova chybně.) Na YouTube je celá řada polsky načtených Harry Potterů, některé verze jsou hodně amatérské, ale o to větší je jejich nasazení při zpěvu písně Moudrého klobouku. 

V momentě, kdy jsem si připadala při čtení polštiny sebejistě a začala jsem ji trochu “hltat”, mi pomohlo zkusit si pár odstavců přečíst nahlas. Takto jsem sama sebe donutila vnímat jazyk zase “po písmenkách” a víc si tak všímat jeho gramatiky. A taky snažit se vyslovit třeba “sześćdziesiąt” je prostě sranda. 

Další krok, který mi připadal logický, bylo sáhnout po nějaké knize pro dospělejší čtenáře (přece jen moje slovní zásoba byla po tom Harrym Potterovi poněkud... příznaková). Ačkoli jsem začala Harrym Potterem, u další četby preferuju knížky psané přímo polsky – přece jen je to takové autentyczne. Olga Tokarczuk se přímo nabízí. Řekla jsem si, že si na začátek zvolím menší sousta a vybrala jsem si Opowiadania bizarne; Bizarní povídky jsem četla asi rok před tím česky. 

Šlo to skvěle, takže dalším, vrcholným stupněm už byla kniha v polštině, kterou jsem ještě nečetla česky. V knihovně jsem narazila na román Piaskowa Góra od Joanny Bator. Brala jsem ho jako takový test, jestli moje pasivní polština obstojí tváří v tvář delšímu, neznámému textu, navíc určenému domácímu publiku… a ono jo. 

Prvních pár let

A co z toho vlastně mám? Zaprvé z toho mám dobrý pocit. To zní možná trochu rezignovaně, lepší formulace by asi byla, že mám dobrý pocit ze sebe. Něco jsem se naučila, a přitom to vůbec nebolelo. Nemusela jsem chodit na žádné kurzy (popravdě jsem ani nemohla, začínala jsem za covidu), nemusela jsem si kupovat učebnice a slovníky. Narozdíl od jiných cizích jazyků, které jsem se kdy učila, jsem nemusela trávit hodiny, týdny a roky čtením nudných umělých textů a vyplňováním gramatických cvičení. Připadala jsem si trochu jako dítě, které se učí jazyk přirozeně – dostávala jsem ho do sebe jen tak mimochodem, zatímco jsem dělala to, co bych dělala každopádně: četla. 

Zadruhé jsem toho názoru, že cizí jazyk otevírá dveře do cizí kultury. Je samozřejmě pravda, že existují české překlady mnoha polských knih. Taky je pravda, že nám technicky nic nebrání bavit se s Poláky anglicky. Ale taková komunikace je podle mě vždycky účelová – bavíme se anglicky, když se potřebujeme na něčem domluvit, něco vyřídit, ne když se chceme prostě jen pobavit a něco sdílet. Učit se cizí jazyk podle mě umožňuje sledovat i to, co jeho mluvčí sdílí mezi sebou, a dostat se tak blíž k nim samým a k jejich kultuře.

Čtení polských knih má ovšem i svou odvrácenou stránku. Čím víc kapitol a knih je za vámi, tím na vás polština působí normálněji. To, co vás (nebo alespoň mě) ze začátku naplňovalo, takové to lehké pobavení nad tím, jak vtipně ten jazyk zní, je pryč. Najednou zjistíte, že se ani nepozastavujete nad tím, že západ je zachód, že droga není droga, a dokonce se už ani v duchu nelekáte, kdykoli Poláci něco hledají. Pár týdnů bez polštiny ale většinou stačí k tomu, aby se mé jazykové cítění restartovalo a jsem připravená pustit se do další knihy s novým nadšením.

Technická poznámka na závěr 

Pokud jsem vás nalákala k polskojazyčným experimentům, mohly by se vám hodit následující odkazy. 

– Na webu Wolne lektury najdete rozsáhlou nabídku e-knih a audioknih v polštině dostupných zdarma. Jsou tu povídky i romány polských a světových (i českých!) klasiků. Vše je volně dostupné ke stažení ve formátech epub, mobi, pdf aj. Primárním účelem tohoto serveru je umožnit polským žákům a žačkám snadný přístup k povinné a doporučené školní četbě.

–  Knihy v polštině můžete sehnat na českém webu PolskéKnihy.cz. Najdete tu polskou i světovou literaturu, a to jak tu klasickou, tak současou. Zatím s tímhle e-shopem nemám osobní zkušenost, ale vypadá sympaticky. 

– Poměrně velká změť polskojazyčných knih je k dostání na Megaknihy.cz. V příslušné kategorii lze při troše hledání mezi lego postavičkami a modely autíček najít i opravdové knihy. Třeba i toho Harryho Pottera.

Pokud jsem vás nenalákala, musí to za mě udělat chomik w korku na autostradzie; jestli to ani on nedokáže, asi vám není pomoci. No a pokud znáte i jiné zdroje polských knih či audioknih, budu moc ráda, když se o ně podělíte v komentářích.