Akram Ajlisli | KAMENNÉ SNY

Kamenné sny jsou krátký román s dalekosáhlými následky. Jeho autor, tou dobou oceněný několika ázerbájdžánskými státními vyznamenáními včetně titulu národního spisovatele, byl po jeho vydání vystaven nechutné šikaně ze strany státu, jeho hry byly staženy z divadel, žena a syn přišli o práci, a došlo dokonce i na pálení knih. O rok později byl Akram Ajlisli mimo jiné i díky Kamenným snům nominován na Nobelovu cenu za mír.

Hlavního hrdinu, herce Sadaje Sadyglyho, přivážejí na sklonku roku 1989 v bezvědomí do nemocnice v Baku – zastal se na ulici starého Arména, na nějž útočila banda jerázů, ázerbájdžánských uprchlíků z Arménie. Právě zmínky o násilí ze strany Azerů vůči Arménům byly hlavním důvodem silné negativní kampaně, které Ajlisli po vydání Kamenných snů (2013) čelil.

Na ani ne dvou stech stranách sledujeme vzpomínky a sny, kterými Sadaj Sadygly v bezvědomí proplouvá, prolínající se s událostmi v Baku na přelomu let 1989 a 1990. Pro českého čtenáře tak vzniká poněkud tísnivý kontrast mezi hrozivými událostmi odehrávajícími se na ulicích za bílého světla a obdobím, které má podvědomě spojené s momentem jakési historické úlevy.

Bylo to zvláštní: Sadaj Sadygly, v jehož rodině nikdo neměl ani kapku arménské krve (jeden jeho dědeček podnikl pouť do Karbaly, druhý do Mekky), jako by od jistého okamžiku v sobě nosil nějakého bezejmenného Arména. Přesněji – nenosil, ale skrýval.

Akram Ajlisli (*1937, vlastním jménem Akram Najaf oglu Naibov) svým pseudonymem odkazuje na vesnici Ajlis, z níž pochází on sám i hlavní hrdina jeho románu. Ajlis je prezentován jako téměř mýtické místo, jako ztracený ráj schovaný pod vysokými horami, který zůstává rájem už jen ve snech blouznícího Sadaje Sadyglyho. Ve skutečnosti v této vesnici v Nachičevanu (tedy ázerbájdžánské exklávě) skončilo mnohaleté mírumilovné soužití Arménů a Azerů, křesťanů a muslimů, v roce 1919, kdy zde došlo k masakru arménských obyvatel tureckými vojsky.

Touha postavit se zlu páchanému vlastním národem a vědomí vlastní bezmoci dovede Sadaje nejen k myšlence nechat se pokřtít, ale nakonec právě i na nemocniční lůžko. Na něm Sadaj Sadygly v duchu putuje po opuštěných ajliských kostelech a vzpomíná na procházky, při nichž mu tchán ukazoval, ve kterých domech dříve žili Arméni; kdo z místních muslimů tyto domy tehdy obsadil a obývá dodnes, je více než výmluvné. O etnické nenávisti sahající přes mnoho desetiletí svědčí i fakt, že v roce 1919 poničený klášter sv. Tomáše, který je vidět na fotografii výše a který od té doby chátral, byl v 90. letech zcela zničen. Obdobný osud potkal bohužel naprostou většinu arménských památek v Nachičevanu, jak dokazuje analýza satelitních snímků provedená iniciativou Caucasus Heritage Watch v roce 2022. Na místě zaniklého kláštera v Ajlisu byla navíc v roce 2014 vybudována mešita.

V souvislosti s Kamennými sny se často zmiňuje, že Ajlisli nepíše o zlu vedeném z druhé, arménské strany. Je pravda, že v románu vidíme svět hlavně očima Sadaje Sadyglyho, člověka natolik rozrušeného násilím na Arménech, že se dostává až na pokraj duševního zdraví. Nedá se ale říct, že by se Ajlisli snažil arménské zločiny v textu jakkoli zlehčovat či dokonce obhajovat. Jeho důvody pro odsouzení činů vlastního národa spíše než kritiky druhých jsou – myslím – v Kamenným snech vyjádřeny jasně. Když Sadyglyho žena argumentuje, že “současní Arméni nejsou o moc lepší než ti naši tupí křiklouni”, dostává se jí následující odpovědi.

Nejde o to, jací jsou současní Arméni, ale o to, jací jsme dnes my. Sadaje nezajímají tamti nebo současní Arméni. Záleží mu jen na našem národu.

Zdroje:
Akram Aylisli – Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Akram_Aylisli)
St. Tovma Monastery of Agulis (https://storymaps.arcgis.com/stories/c0b4f1fa78ea4c5ab6e67bdac79cb5d7)
Special report #1: Silent Erasure – Caucasus Heritage Watch (https://storymaps.arcgis.com/stories/48703f664f2f467b8f4f42008d8c75da)