Abdulai Silá | THE ULTIMATE TRAGEDY

Po první mauritánské knize přeložené do angličtiny tu mám dalšího průkopníka – román The Ultimate Tragedy guinejsko-bissauského spisovatele Abdulaie Silá. Zájemci o literaturu z této malé africké země nemají mnoho jiných možností, po čem sáhnout; kromě básnické sbírky Anos Ku Ta Manda Yasminy Nuny Silva, psané anglicky a kreolsky, nezbývá než naučit se portugalsky.

Guinea-Bissau byla portugalskou kolonií až do roku 1974. Nezávislost získala po jedenácti letech války, v níž proti Portugalsku stála Africká strana za nezávislost Guiney a Kapverdských ostrovů (PAIGC). Rané období nezávislosti přineslo vlnu nadějí na šťastnou budoucnost, které v roce 1980 utnul vojenský puč, při němž se prezidentské funkce chopil tehdejší předseda vlády João Bernardo Vieira. První čtyři roky v zemi vládlo tzv. Revoluční shromáždění, jemuž předsedal sám Vieira. Poté sice došlo k určité politické reorganizaci, Vieira ovšem zůstal prezidentem a v zemi přetrvala vláda jedné strany.

Právě pod vlivem silné deziluze z událostí roku 1980 napsal Abdulai Silá román A Última Tragédia, odehrávající se na sklonku portugalské nadvlády. Tímto dílem se snažil připomenout utrpení obyčejných lidí za koloniální éry a obhájit tak význam státní nezávislosti, jenž se mohl ve světle následujícího politického vývoje zdát přinejmenším relativní.

O naději pro Guineu-Bissau

Hlavní postavou románu je Ndani, která jako dospívající dívka přichází do hlavního města Bissau a snaží se najít práci jako pomocná síla v některé z bělošských domácností. Jako žena a jako černoška reprezentuje Ndani nejzranitelnější skupinu tehdejší společnosti: stává se obětí hrubého zacházení ze strany svých bělošských zaměstnavatelů, ale i vlastního společenství, když ji vesnický šaman označí jako posedlou zlým duchem či když je provdána v dohodnutém manželství za starého vesnického náčelníka, označovaného v textu obecným termínem "Régulo". Navzdory všemu strádání zůstává Ndani silná a vytrvalá ve své snaze o dosažení spokojeného života – poselstvím románu má být naděje na lepší budoucnost. 

Hope still existed in her despite past uncertainties, events that still cast long shadows. Her stepmother had been right, once again she’d been right.
“One day your sun will burn bright…”
“You think so?”
“I know so.”

Výrazným tématem jsou také počátky vzdělávacího systému v Guineji-Bissau. Již zmíněný Régulo se rozhodne založit školu, částečně s ušlechtilou myšlenkou na vzdělávání místních obyvatel, částečně s pomstychtivou myšlenkou na odvetu ve sporu s místním administrátorem koloniální správy. Právě v tomto rozhodnutí se ale skrývá také první představa o nezávislé existenci Guiney-Bissau:

The Régulo was even thinking about something he had yet to mention to anybody. If one day the whites were to leave, there must be no more police or Sepoys or anything of the sort. There should be teachers instead, lots of teachers for teaching. The whites will never leave? That was the problem with blacks, they refused to think about how the whites had come, so they failed to understand that one day the whites would leave. 

V závěrečné části románu sledujeme osudy jediného učitele v Régulově škole. Ten narozdíl od samotného Régula nesymbolizuje jen pasivní úvahy o možné svobodné budoucnosti země, ale přímo odpor vůči koloniálnímu systému. Učitelův finální střet s koloniálním administrátorem bohužel působí trochu zjednodušeně – místo očekávatelného hodnotového sporu dochází k poněkud přízemní rvačce na fotbalovém hřišti. 

Portugalské kolonie a portugalští kolonizátoři

Knihy tematizující kolonizaci Afriky pochopitelně nejsou žádným oddechovým čtením. Různé formy rasismu se objevují snad na každé straně a člověku je nepříjemné o některých situacích byť jen číst. Nepříjemná pachuť zůstává i po přečtení The Ultimate Tragedy, a to i přes to, že Silá řadu situací – jako například scénu, kdy Dona Deolinda zaměstná Ndani a rozhodne se ji okamžitě přejmenovat – podává téměř humorně.

“What did you say you were called?”
“Hmm?”
“Your name, for goodness sake!”
“Ah, Ndani, mizzes, Ndani.”
“What did you say? Dánia? Dánia… but that’s a Russian name, it’s a Communist name. Holy Mary Mother of God! You lot do pick the most… All the lovely Portuguese names there are to choose from and your father gives you a Russian name!”

Zajímavým poznatkem, který si odnáším z četby The Ultimate Tragedy, je fakt, že všechny africké kolonie nebyly v očích Portugalců stejně zajímavé. Dona Deolinda Ndani vypráví, jak s manželem toužili odejít do Mosambiku či Angoly, ale skončili v Portugalské Guineji. Manžel Dony Deolindy se mimochodem vzápětí ukazuje nejen jako nemorální kariérista, ale také jako násilník. 

Manžel Dony Deolindy i další negativní postavy bělochů vzbuzují otázku, co to vlastně bylo za lidi, kteří ze své mateřské země odcházeli do neatraktivní kolonie, jakou pro ně Guinea-Bissau byla; pro lidi chudé, nevzdělané, omezené či dokonce násilnické mohla právě taková adresa znamenat způsob, jak se snadno a rychle dostat do vysokých funkcí, a tedy k moci. A to pak může snadno vést k dalšímu prohlubování už tak zakořeněného rasismu a k agresivním rasovým konfliktům. Možná není náhoda, že jednou z mála kladných bělošských postav celého románu je vzdělaný člověk, lékař?

Dlouhá cesta k mezinárodnímu publiku

Silá svůj román dokončil v roce 1984, v tehdejším politickém systému ho ovšem nemohl vydat. Poměry se začaly měnit až v 90. letech; první volby s účastí více politických stran se uskutečnily roku 1994. Ve stejném roce založil Silá se dvěma přáteli nakladatelství Kusimon (Kudawo-Silá-Montenegro), v němž publikoval své knihy: Eterna Paixão (1994), A Última Tragédia (1995) a Mistida (1997). Za první čtyři roky své existence vydalo toto nakladatelství přes dvacet titulů, což je podle Silových slov více než v Guinei-Bissau vyšlo za dvě desetiletí od získání nezávislosti. 

Dvacet let po prvním vydání A Última Tragédia oslovil jejího autora Jethro Soutar, překladatel ze španělštiny a portugalštiny, který na tuto knihu narazil ve snaze poznat literaturu Guiney-Bissau. Na překladu Soutar úzce spolupracoval i s autorem, a to zejména kvůli množství afrických slov ponechaných v portugalském textu či kvůli specifickému jazyku, který autor používá. Mnohé pasáže originálu totiž nejsou psány klasickou portugalštinou, ale portugalštinou silně ovlivněnou kreolštinou a dalšími místními jazyky. V angličtině nakonec román vydalo nakladatelství Dedalus Books jako The Ultimate Tragedy v roce 2017.

Zdroje:
Abdulai Silá – Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Abdulai_Sil%C3%A1)
Guinea-Bissau: History – Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Guinea-Bissau#History)
Africa Writes, An Interview with Abdulai Silá (https://africawrites.org/blog/an-interview-with-abdulai-sila/)
Jethro Soutar, On Translating the First Novel From Guinea-Bissau Ever to be Translated into English (https://brittlepaper.com/2017/08/translating-guineabissaus-book/)