Mika Waltari | VÁLKA O PRAVDU

Mika Waltari je známý především jako autor historických románů. V textu Válka o pravdu – Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě (v originále Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta) ovšem popisuje tehdejším čtenářům situaci až palčivě aktuální: právě probíhající sovětizaci pobaltských republik.

Okolnosti vzniku Waltariho reportáže jsou zásadně poznamenané děním ve Finsku za druhé světové války. Nejedná se tedy tak úplně o novinářskou práci, jako spíš o propagandisticky vyznívající text, jehož cílem je přesvědčit dobové finské čtenáře, že následovat pobaltské státy do “náruče” Sovětského svazu opravdu není dobrý nápad.

Waltari píše Válku o pravdu v situaci, kdy má Finsko za sebou tzv. zimní válku (1939-40), v níž bojovalo právě proti SSSR, utrpělo značné ztráty, ale dokázalo si uchovat vysokou míru nezávislosti. Text z roku 1941 působí v tomto kontextu jako snaha o ujištění, že jakkoli bolestivá tato zkušenost byla, mělo a má smysl bránit svou nezávislost a svobodu.

Waltariho reflexe událostí jen velice nedávno minulých je z dnešního pohledu až nečekaně přesná. Je téměř zarážející, že se Waltari snad v žádném z bodů své kritiky a v žádné ze svých predikcí nemýlil. Válka o pravdu tak zůstává silným textem i v současné době – autorem popisované praktiky Sovětského svazu při uzurpování cizího území se až děsivě podobají analýzám postupů dnešního Ruska.

Autor popisuje dění v pobaltských státech tak detailně, že si čtenář klade otázku, jak se vůbec ke všem předkládaným informacím dostal. Část informací sice čerpá z údajů zveřejněných sovětskými úřady (k těmto zdrojům Waltari přistupuje kriticky a upozorňuje čtenáře na jejich možnou nevěrohodnost), některé pasáže ale (zřejmě záměrně) působí jako očitá svědectví.

Tváře se začaly rozjasňovat, noviny šly na dračku, na ulicích a v kavárnách se vzrušeně diskutovalo.

Waltari se ovšem jmenovitě odkazuje na jediný zdroj: vzpomínky litevského spisovatele Ignase Šeiniuse, kterému se včas podařilo uprchnout z Litvy do Švédska. Případné další zdroje Waltari z pochopitelných důvodů nejmenuje: pravděpodobně jsou jimi uprchlíci z pobaltských zemí, kteří se mohli oprávněně obávat o život i po útěku z vlasti, jak sám autor – mimochodem sám skrytý za pseudonymem Nauticus – naznačuje v předmluvě. 

Snaha nejen informovat, ale hlavně přesvědčit je patrná takřka na každé straně. Pro názornost Waltari uvádí konkrétní příklady útlaku a velkou pozornost věnuje zhoršení životní úrovně, které dokládáná vyčerpávajícím výčtem výše platů jednotlivých profesí a cen potravin, oblečení či vlakových jízdenek.

Text vyznívá kriticky k vládám jednotlivých pobaltských zemí, které se před okupací pokoušely Sovětskému svazu ustupovat, a odsuzuje komunistické představitele svých národů dosazené přímo Sověty a připravované na tuto roli právě v SSSR. Waltari ale zůstává bezvýhradně na straně běžných Estonců, Lotyšů a Litevců a vehementně zdůrazňuje, že “lid” nebyl Sovětskému svazu nakloněn, že občané nechtěli vstupovat do Strany, odmítali se účastnit vynucených voleb atd. V knize ale bohužel chybí jakákoli reflexe Waltariho tvrzení, která by s historickým odstupem jistě byla na místě.

Absence kritického zhodnocení předkládaného textu je ostatně asi jediným nedostatkem jeho českého vydání. Kniha sice obsahuje předmluvu Markéty Hejkalové, kde je zevrubně představen Waltariho život a stručně i moderní finské dějiny, pro orientaci českého čtenáře by ale byly minimálně stejně podstatné také základní informace o dějinách Pobaltí. Autorčin obdiv k Waltarimu z textu předmluvy čiší již od první věty (“Snad všichni čeští čtenáři vědí, že Mika Waltari napsal historický román ze starověku Egypťan Sinuhet, a všichni ten román milují.” – vskutku?). Následují poměrně rozsáhlé citace dvou Waltariho beletristických děl, popisující závěr finské občanské války (1918) – bohužel bez jakékoli přímé souvislosti s předkládaným textem.

Bez ohledu na výše zmíněné je Válka o pravdu zajímavou publikací, která navíc může sloužit jako studijní materiál pro zájemce o dějiny Estonska, Lotyška, Litvy i Finska či o pochopení významu dezinformací v hybridní válce. Pro tyto účely je kniha opatřena medailonky s bližšími informacemi o osobách a organizacích, o nichž je v textu řeč. Nelze také nezmínit velice dobrý překlad magisterských studentů baltistiky na FF MU. Laické veřejnosti mohlo ale Nakladatelství Masarykovy univerzity poskytnout větší oporu ve formě analýzy toho, co se v Pobaltí odehrávalo poté, co Waltari odložil pero.

Zdroje:
Kamila Jablonická, Studenti přeložili Waltariho Válku o pravdu (https://www.phil.muni.cz/aktuality/studenti-prelozili-waltariho-valku-o-pravdu)